Marianne Williamson

Nové, rozšířené vydání duchovního bestselleru, v němž Marianne Williamson sdílí své pochopení Kurzu zázraků, a své bohaté zkušenosti s aplikováním lásky na cestě k nalezení vnitřního klidu.

ukázka ze stran 162-167
      18. MANŽELSTVÍ
   "Společně jste se rozhodli pozvat Ducha Svatého do vašeho vztahu."
Manželství, jako cokoli jiného, může sloužit buď egu neb Duchu svatému. Nikdy dopředu nevíme, jak bude na1 manželství vypadat. Je to živý organismus, který se ne\ stále vyvíjí podle jednotlivých rozhodnutí obou partnerů Jen máloco je dnes považováno za svaté, ale poku nechceme, aby se morální struktura světa úplně rozpadl: musíme ctít dohodu mezi dvěma lidmi. Osvícené manže ství je závazek sdílet proces vzájemného růstu a odpuštěr a společně sloužit Bohu. Jakýsi rozvedený muž mijednou vyprávěl, jak krásný b; první rok jeho manželství. Oba novomanželé tehdy pracovali v organizaci zabývající se lidským rozvojem. Jakmil tuto práci opustili, jejich manželství se rozpadlo. To nt znamená, že by byl jejich vztah předem odsouzen k zánik1 Tento příklad spíš odhaluje, jak důležité je, aby partnei zasvětili svůj život něčemu většímu, než jsou jejich osobn byť společné, zájmy.
    Proč je manželství mnohem hlubším závazkem ne jiné formy vztahů, například dvojice žijící "na hromádce" Protože je to dohoda, která zaručuje, že ani vokamžikl nejprudších hádek a krizí nesbalíme kufry a nebouchnem za sebou dveřmi. Můžeme dát oba průchod jakýmkoli emc cím - a jsme-li upřímní, občas se nevyhneme vzteku neb rozrušení - a nic se nám nemůže stát. Nikdo nás hned neopouští.
   Manželský svazek je veřejně stvrzen. Při náboženském obřadu se hosté účastní rituálu, při kterém společnými modlitbami zahalují vztah oparem ochranného světla.
   Manželství je dar, jímž Bůh obdaroval muže a ženu. Je to dar, který bychom Mu nakonec měli odevzdat zpátky. Žena je muži Božím darem - doslovně. Muž je Božím darem ženě. Ale Bůh dává jen takové dary, které jsou určeny pro všechny. Manželství má být požehnáním pro svět, neboť partneři se mohou společně stát něčím víc, než kdyby zůstali sami. Uzdravení lidé jsou požehnáním pro celý svět. V Praktických cvičeních Kurzu zdzraků je následující věta: "Když jsem uzdraven, nejsem uzdraven sám." Svou podporou a odpuštěním nám partner umožňuje, abychom zazářili v celé své kráse. Kurz zdzraků říká, že láska nemá být výlučná (exkluzivní), ale všezahrnující (inkluzivní). Před pár lety všude hráli písničku s chytlavým refrénem "jen my dva proti celému světu". Kdyby mi tohle nějaký muž řekl, rozhodně bych mu oponovala. Manželství neuzavíráme proto, abychom unikli světu, ale proto, abychom ho společnými silami uzdravili.
   Pod vedením Ducha svatého se manželská dvojice zavazuje vytvořit svazek, v němž bude vzájemně využívat své individuální zdroje - materiální, emocionální i duchovní.
   Protože dáváme, měli bychom i dostávat. Služba neznamená sebeobětování. Potřeby našeho partnera by pro nás měly být stejně důležité jako naše vlastní. Podle ega je vítězství jednoho člověka porážkou druhého. Duch svatý naopak v jakékoli situaci přináší vítězství všem zúčastněným. V manželství máme báječnou příležitost prohlédnout iluzi oddělených potřeb. Manželská dvojice nemá přemýšlet o tom, co je dobré pro něho nebo pro ni, ale o tom, co je dobré pro oba. To je jeden z mnoha způsobů, jak může manželství přispět k uzdravení Božího syna.
   Klíčem k úspěšnému manželství, stejně jako k čemukoli jinému, je vědomé uvědomování si Boha. Manželství je odevzdáno Jemu, aby jej využil pro Svoje účely. Přísloví, že rodinu, která se společně modlí, nic nerozdělí, je pravdivé.
   V osvíceném manželství přebývá mystická třetí bytost.
   Úkolem Ducha svatého je vést naše vnímání, myšlenky, pocity a činy tak, aby v manželství, stejně jako v čemkoli jiném, mohl Bůh vykonat Svou vůli. Jak v nebi, tak i na zemi.

      19. ODPUŠTĚNÍ NAŠIM RODIČŮM, PŘÁTELŮM I SOBĚ SAMOTNÝM
   "Nejsvatější ze všech míst na zemi je to, kde se dávná nenávist stala přítomnou láskou."
   Nemůžeme se uzdravit, aniž bychom odpustili svým rodičům. Ať se nám to líbí nebo ne, naše matka je naším prvotním vzorem dospělé ženy a náš otec je prvotním vzorem dospělého muže. Pokud se muž zlobí na svou matku, bude neustále obviňovat všechny dospělé ženy, které se mu připletou do života; pokud má se svou matkou problém žena, bude v době dospívání a dospělosti nenávidět a odsuzovat sebe sama. Jestliže se žena zlobí na svého otce, bude neustále obviňovat všechny dospělé muže, kteří jí vstoupí do života; jestliže má problém se svým otcem muž, bude v době dospívání a dospělosti nenávidět a odsuzovat sám sebe on.
   Takhle to je. V určitém okamžiku jim odpustíme, protože jsme se rozhodli odpustit. K uzdravení dochází v přítomnosti; nikoli v minulosti. Neomezuje nás láska, kterou jsme v minulosti nedostali, ale láska, kterou odpíráme dnes. Bůh buď vylepší naše životy, nebo ne. Vážně si myslíte, že se na někoho z nás podívá a řekne: "Strašně rád bych ti pomohl k radostnému životu, ale tvoje matka byla tak příšerná, že to nejde"?
   Dnes se hodně hovoří o lidech, kteří vyrůstali v rozvrácených rodinách. Ale která rodina není rozvrácená?! Celý svět je rozvrácený! Vše, co jsme prožili, viděli nebo udělali, však můžeme využít ke svému růstu. Z jakékoli zkušenosti se můžeme poučit ajakoukoli zkušenost můžeme přesáhnout. To zní egu jako rouhání, neboť uznává bolest, oslavuje ji, uctívá a vytváří. Bolest je jeho náboženstvím.
   Odpuštění je jeho úhlavním nepřítelem.
   Odpuštění je jedinou cestou, která nás vyvede z pekla.
   Ať už odpouštíme svým rodičům, přátelům nebo sami sobě, zákony, jimiž se řídí mysl, zůstávají stejné: Pokud milujeme, budeme osvobozeni od bolesti, a pokud odmítáme lásku, budeme trpět i nadále. V každém okamžiku vyjadřujeme buď lásku, nebo strach, a každá myšlenka nás přibližuje k nebi, nebo peklu. Copak je tak těžké zapamatovat si, že: ,do archy se vstupuje po dvojicích' a že nemůžeme přijít do nebe, aniž bychom vzali někoho s sebou?
   Trénink a závazek jsou klíče otevírající dveře k lásce.
   To, co jsem zažila u sebe i ostatních, mě neopravňuje pochybovat o síle lásky. Vím, že všechny tyto zásady platí. Ale vím také, kolikrát jsem se sama bránila lásce, kolikrát jsem lpěla na utrpení a nechtěla se ho vzdát. Celý svět byl postaven na strachu. Společenské zřízení, založené na strachu, nezměníme během jednoho okamžiku. Ale v každé minutě svého života na sobě můžeme pracovat. Svět je uzdravován postupně, jednou láskyplnou myšlenkou za druhou. Matka Tereza kdysi řekla, že neexistují žádné velké činy - jen malé činy, vykonané s velkou láskou.
   Každý z nás se něčeho bojí a každý svůj strach jinak projevuje, ale všichni se můžeme zachránit stejným způsobem: můžeme požádat Boha, aby spasil naši mysl, a tím zachránil náš život. "Neuveď nás v pokušení a uchraň nás od všeho zlého, neboť láska je Tvým královstvím, Tvou mocí a silou, na věky věků."