Joyce a Barry Vissellovi, Zásahy osudu, Místo v srdci, Zrcadlo duše, nakladatelství Bhakti

Joyce a Barry Vissellovi

Zásahy osudu
kniha za 198 Kč, nakladatelství Bhakti

Kniha skutečných příběhů. Některé příběhy jsou hodně zábavné a při jejich čtení se s chutí zasmějete. Jiné jsou zase dojemné a přinutí vás k pláči. Jedno ale mají všechny příběhy společné. Přiblíží vám zázrak lásky v mnoha podobách, dají vám naději, že je možné otevřít se láskyplnému vedení a intenzivněji prožívat každý moment vašeho života.
    V této knize můžete najít inspiraci pro svůj život a poodhalit tajemství "náhodných" seznámení. Při důkladnějším čtení však v pozadí zahlédnete PŘÍTOMNOST BOŽÍ.
    Další příběhy vás provedou partnerskými krizemi, ktere nás potkávají abychom prohloubili naše vztahy. V poslední části knihy jsou příběhy dotýkající se "ztráty" milované osoby.
    Najdete v nich útěchu, že tím láska nekončí... .
Místo v srdci
kniha za 238 Kč, 203 stran, nakladatelství Bhakti

Ukázka z knihy - strana 111:
Vydal-li se pár lidí na duchovní cestu, nebude pro něj obtížné najít taková cvičení, která bude moci provádět společně, jako je společná meditace nebo modlitba. Těžké bude jen přinutit se k tomu. Dvojice, kde se každý z partnerů vydal jinou cestou, musí spolu a tvořivě pracovat, jinak nenaleznou společnou půdu. Jednou jsem takový pár viděla. Zcela zjevně měl problémy tuto společnou půdu nalézt a přijmout na ní duchovní pomoc. Muž měl silné námitky vůči všem duchovním praktikám, žena jim byla naopak velice nakloněna. Nakonec si uvědomili, že oba mají velice rádi přírodu a rostliny. Zjistili, že mohou každý večer stát vedle sebe a žehnat své zahradě a žádat, aby i jejich život byl stejně požehnaný, a aby jejich láska vzkvétala jako jejich zahrada. Tímto způsobem, který pro ně znamenal i velký zdroj inspirace, se pár velice sblížili.
Způsobů je mnoho. Důležité je, že dvojici spojuje dětsky nevinná víra, že se společně se upíná k jednomu zdroji, který poté naplňuje jejich pohár vodou, kouzlem, jiskrou lásky, která je bude dále spojovat a pomůže jim v dalším rozvoji.

Zrcadlo duše
kniha za 218 Kč, 233 stran, nakladatelství Bhakti

Ukázka ze stran 94-97:
    Strach ze závazku, oddanosti
Mnoho lidí dnes hovoří o závazku jako o něčem, co vzbuzuje obavy. Stačí se jen zmínit a na tvářích přítomných se objeví vystrašený pohled. Tolik se lidé bojí závazku.
    Jednou jsme měli s Barrym na konci jednoho našeho semináře vést svatební obřad. Ráno před obřadem se na mě s velkými rozpaky obrátil budoucí novomanžel s otázkou? "Co to znamená oddat se druhému? Co je to ten závazek?"
    I když svoji nastávající velice miloval, byl zmatený. Řekli jsme mu, co je podle nás nejlepší definice tohoto slova. Být druhému oddán, přijmout závazek, znamená mít své srdce neustále otevřené pro svého partnera, neustále se vracet k citu lásky a duchovně se s touto osobou spojit. Zavázat se k tomu, že s někým strávíme celý život, je nádherné, ale největším závazkem ze všech je: "Nikdy před tebou neuzavřu své srdce."
    Stejně tak platí, že chceme-li se oddat sami sobě, musíme sami pro sebe nechávat své srdce otevřené, duchovně se spojit sami se sebou a kráčet po cestě duševního růstu. Jak jsme již řekli dříve, strach ze závazku k partnerovi je obvykle strachem z toho, že se staneme zranitelnými, a tudíž nám potom někdo ublíží nebo nás opustí. Tento strach lze překonat a vyléčit mnoha různými způsoby. Můžete pracovat s nějakým osvědčeným terapeutem, který vám pomůže osvětlit nejrůznější hry vašeho ega, jimiž se nás snaží ego dostat do bezpečí a izolace. Účast na seminářích nebo v terapeutických skupinách je rovněž dobrým způsobem, jak se otevřít druhým.
    Několika lidem, pro něž byla představa závazku velice zneklidňující, jsme doporučili, jestli by si nechtěli pořídit nějaké domácí zvíře. Je to nezvyklá, ale velice efektivní metoda, která pomáhá překonat strach ze závazku. Osvědčila se nám již mnohokrát.
    Když bylo Rami jedenáct a Miře šest, Lilly, což je jedna z našich koček, se narodilo šest koťat. Ve snaze najít pro ně pro všechny nový domov, obvolali jsme všechny rodiny, které jsme znali, ale nikdo koťata nechtěl. Pak jsme si vzpomněli na Elen, která žila sama a která se nám kdysi zmínila, že by chtěla nějakého domácího mazlíčka.
    "Tak ji pozvěte na večeři," navrhla Rami. Udělali jsme to, jen jsme Ellen neřekli, že je to vlastně schůzka naslepo. Po večeři vzali Rami s Mirou Ellen, aby jí ukázaly koťátka. Mira jí ukázala jedno - mělo zahnutý ocásek a jmenovalo se Ben. "Je to skvělé mít takovou kočku doma," dodala Mira nevinně.
    Sledovali jsme, jak se Ellen na první pohled zamilovala do Bena i jeho sestry Paws (Pacičky).
    "Vždycky jsem si přála mít kočku," řekla neutrálním tónem. Toužila po zvířeti, jen jí ještě chyběla odvaha vzít na sebe závazek.
    Rami a Mira spustily své jemné přesvědčování.
    "Musela bych se ale o ně starat každý den," připustila Ellen váhavě.
    "To je na tom to nejlepší," odpověděla děvčata. "Když se o ně staráte, mají vás rády."
    "Musela bych každý den z práce domů, abych se jim mohla věnovat," pokračovala Ellen v úvahách.
    "Když přijdeme domů ze školy, tak i kdyby se nám ve škole sebevíc nedařilo, s koťaty nemůžete být nešťastná. Nedokážu být s nimi smutná, ani když ve škole pokazím test," dodala Rami.
    "Ale kočky mohou utéct a někdo by je mohl zabít," řekla Ellen se smutkem.
    "Nám už umřeli dva psi, jedna kočka a jedno kotě," namítla Mira, "a my na ně pořád s láskou vzpomínáme." S úsměvem jsme odešli z pokoje a nechali Ellen, aby si dál povídala s děvčaty. S jejich dětskou moudrostí se jim podaří převést tuto ženu přes úskalí strachu z toho, že se zaváže být tady pro někoho jiného. Když hovořila, nebylo to ani tak o zvířatech, jako o její touze po vztahu a strachu z něj.
    Po hodině se z pokoje vynořila Ellen, v jedné ruce Bena a v druhé Paws. Rozhodla se, že si je vezme oba.
    O několik týdnů později nám volala a vyprávěla, kolik legrace s koťaty zažívá. Přestala pracovat dlouho do noci, protože pospíchala domů, aby si mohla s koťaty hrát. Nakonec si našla muže, který měl také kočky rád a začali spolu chodit. Posléze se z toho vyvinul první vážný vztah, který kdy s mužem měla.
    Je jasné, že vám nikdo nemůže zaručit, že péče o domácí zvíře vám pomůže najít ideálního partnera. Nicméně naše rodina si myslí, že Ben a Paws mají značnou zásluhu na tom, že se tato žena zbavila svého strachu přijmout závazek a dokázala otevřít své srdce kráse vztahu.
    Zavázat se k péči o zvíře ~namená zavázat se k péči o boží stvoření. Je to velice efektivní krok k tomu, abychom byli schopni přijmout závazek a oddat se člověku a zcela jistě krok, který nevyvolává takové obavy. Ale závazek to zcela určitě je.
    I zvířatům prospívá láskyplná péče a svým nevinným způsobem ji také vyžadují. Neustále vám dávají možnost dávat sami sebe, myslet na druhé a přijímat jejich prostý cit, který tak nenuceně nabízejí.
    Domácí zvířata jsou také ideálním tréninkem pro rodičovství, což je další úroveň závazku hned po vztahu. Dva roky poté, co jsme se vzali, jsme si koupili prvního psa. Byl to zlatý retrívr a dali jsme mu jméno Bokie. Přivedl náš vztah na novou, vyšší úroveň odpovědnosti a závazku. Byl naším "prvním" dítětem a otevřel naše srdce, abychom se dokázali starat o druhé. Jsme si jisti, že Bokie otevřel dveře našeho srdce, aby jimi mohly na svět přijít i naše děti.
    Dalším způsobem, jak se zbavit strachu z odpovědnosti a závazku, je strávit určitou dobu s dítětem. Děti jsou přirození učitelé. Jejich svěží nevinnost dokáže rychle otevřít srdce větší lásce. Zejména svobodní rodiče potřebují s dětmi pomoci.
    Budeme-li trávit pravidelně určitou dobu s dítětem svobodného rodiče, na příklad, jednou za týden, nebude to jen pomqc a dar pro rodiče, ale také velice obohacující pro ty, kdo pociťují strach z odpovědnosti a závazku. Navrhli jsme tuto metodu Georgeovi, který se účastnil jednoho našeho semináře. Byl svobodný a měl pocit, že se svého strachu z odpovědnosti a závazku nikdy nezbaví. Pak jsme se zeptali, jestli náhodou ve skupině není svobodná matka, která by potřebovala pomoci s dětmi.
    Okamžitě se zvedla jedna ruka - ukázalo se, že ona žena navíc bydlí nedaleko George. Hned na místě se zavázal, že stráví minimálně jednu hodinu týdně s jejím sedmiletým synem. O rok později George potkal ženu, kterou si vzal. Znamenal snad jeho závazek vůči dítěti, že byl později schopen přijmout i závazek vůči svému partnerovi? Z hloubi našich srdcí jsme přesvědčeni, že ano.