C 2001 by Findhorn Press, Findhorn, Scotland, UK
Marko Pogačnik: The Daughter of Gaia. Rebirth oj the Divine Feminine
Translation C Radomil Hradil, 2008
C Fabula - Hana Jankovská, Hranice 2008
ISBN 978-80-86600-48-2

   OBSAH
Návrat Bohyně ........................................................7
Jak jsem se jako muž dostal ke zkušenosti Bohyně.. 27
Zneuznaná tvůrkyně kultury..................................44
Božské ženství jako bytostný znak lidského Já ......... 66
Paní zvířat, dáma animální duše .............................90
Krajinné chrámy na celém světě .............................111
Syn Panny, její choť a její strýcové .................... 139
Liberatrix: ženská spasitelka se chce zjevit .......... 164

Ukázka textu z knihy hned na začátku (strany 7-11):
   NÁVRAT BOHYNĚ

   Včera mi poštou přišel tajuplný svitek. Renate, moje známá z Bavorska, mi poslala reprodukci jedné ruské ikony, černou madonu ze 16. století.
   Byla to slitovná Matka Boží z novgorodské školy. Obraz visel nad postelí Renatiny matky, která zemřela v pohnutém roce 2000. Teď ho prý mám mít já, napsala Renate v průvodním dopise, abych pocítil milosrdenství černé madony. Pochopil jsem ten pokyn: v posledních měsících jsem se často necítil dobře a říkal jsem si, že se nacházím v bolestivé fázi proměny, která je ovládána nemilosrdnou černou Bohyní.
   Mou průvodkyní byla ustavičná nevolnost; nebyl jsem však natolik nemocný, abych musel odříci své semináře, které nepřetržitě měsíc co měsíc vedu v různých zemích. Nebylo pro mě jednoduché stát před tak velkým publikem a při tom, jak mizerně jsem se cítil, vyprávět lidem o smyslu života. Místo abych se omluvil, chtěl jsem jim vysvětlit, že po fázi zvláštní kreativity, tedy fázi, kterou jsem jako léčitel Země a umělec právě několik let prožíval, následuje dříve nebo později fáze proměny.
   Nebo, abych to vyjádřil slovy, která jsou více na úrovni duše: po kreativní fázi musí nevyhnutelně následovat fáze černé Bohyně.
   Obvykle používám jazyk Bohyně. Nesčetné kultury tento jazyk znaly, dokud jsme se v době bronzové nezačali neblaze obracet k mužským bohům. Je to cyklický jazyk, který vyjadřuje tři různé fáze každého životního procesu, ať už na osobní, umělecké, sociální nebo ekonomické úrovni. Během první, bílé fáze je člověk pod vládou panenské Bohyně podněcován, aby hledal inspiraci a poznání a kul plány. Nazývám ji fází celosti. Jen když zažijeme dotek univerzálního celku, můžeme přijmout celý potenciál inspirace.
   Druhá fáze začíná, když vzejde semeno, které jsme zaseli během bílé fáze, a rozvinou se tvořivé impulsy, aby daly prostor hojnosti života.
   Vznikají díla, uzavírají se přátelství, přenášejí se hory...
   Obvykle bývá druhá fáze Bohyně, tedy její červená fáze, označována jako fáze matky. To je jistě oprávněné, protože matka daruje život dětem. Je to prasymbol tvořivé plodnosti. Na druhou stranu ponechává toto označení bez povšimnutí jeden důležitý znak tvořivé fáze, totiž partnerství. Jen díky kreativní souhře mezi jin a jang, mezi mužstvím a ženstvím, mezi Bohyní a Bohem se mohou život i tvořivost rozvíjet.
   Proto tuto fázi nazývám tvořivou fází Bohyně.

Princip trojné Bohyně

Symbolická barva	Tradiční jméno	Tři fáze Bohyně a jejich význam
bílá	panenská Bohyně	fáze celosti: poznání holistického bytostného jádra člověka nebo jevu
červená	mateřská bohyně	tvořivá fáze: spočívá ve vzájemném tvořivém působení dvou pólů
černá	černá Bohyně	fáze proměny: přechod od úpadku a smrti ke vzkříšení

Třetí fází přítomnosti božského ženství je takzvaná černá fáze. Abych zabránil negativnímu podtónu černé barvy, nazývám tuto fázi fází proměny. Černá Bohyně je vládkyní obratu a proměny, smrti a vzkříšení.
   Její vláda začíná tehdy, byl-li určitý proces doveden až k hranicím svého účelného rozvoje a jeho pokračování by nepřineslo požehnání stvořiteli ani stvořenému. To je okamžik, kdy se zjeví Bohyně proměny a sobě vlastními způsoby zabrání škodlivé přemíře. Ona ví, jak může proces ukončit tak, aby mohlo vzejít semeno nové tvořivé fáze, jakkoli bolestné se nám toto zhroucení jeví.
   Když jsem si ikonu černé madony z novgorodské školy podrobněji prohlédl, uvědomil jsem si, že v rukou skutečně drží semeno budoucnosti: Ježíška. Oběma rukama ho pevně tiskne na svou hruď. Děťátko se vine k madoně a oběma ručkama se chytá jejího šatu. Dotýkají se tvářemi a vypadají, jako by splynuly.
   V tu chvíli jsem si všiml, že jak ústa madony, tak i Ježíškova ústa jsou lehce pootevřená. Byli si tak blízko, že se jejich rty téměř dotýkaly. Najednou jsem měl dojem, že z úst k ústům proudí vánek dechu.
   Vedl jsem ruku k tomuto citlivému místu obrazu, aby mé prsty mohly prozkoumat povahu této výměny, kterou jsem tušil. A skutečně, pocítil jsem silný proud energie tekoucí od úst k ústům. I když jsem měl jen kopii této malby, byla rezonance s původní výpovědí ikony natolik silná, že mé prsty mohly cítit, jak mezi obojími ústy proudí směsice vodního a ohnivého éteru.
   Zatímco jsem ještě přemýšlel, co by to všechno mohlo znamenat, dostal jsem nápad. Maličko jsem otevřel ústa a rty jsem vytvořil dvojitý oblouk. Vznikl tak kanálek, jímž jsem velmi pomalu a vědomě vdechoval a vydechoval. Při nádechu jsem cítil, že nasávám nesmírně sladkou přítomnost, která se mi rozlévá po celém těle. A při výdechu jsem se cítil jako Ježíšek, který obnovil pouto se svou matkou.
   Božská Panna, která chová Ježíška na klíně, obvykle nazývaná madona, Mater Domini neboli Matka Boží, patří k těm nejinspirativnějším ztvárněním, jaká naše západní kultura vytvořila. Jejich kořeny sahají až k vyobrazení snědé Ísidy, staroegyptské bohyně, která chová na klíně svého syna Hóra. Tak tento obraz vstoupil do kolektivního vědomí lidstva, daleko nad rámec křesťanství.
   Domnívám se, že zobrazení madony propůjčuje jeho neobyčejnou sílu niterné, nevědomé vědění všech lidí. Je to vědění toho, že v každém člověku existuje dosud neznámá svatá dimenze, která nás opravňuje k tomu, abychom sami sebe prožívali jako Jezulátko na klíně Panny.
   Možná je vám tato myšlenka již dávno blízká. Ale přemýšleli jste někdy o tom, co to skutečně znamená "sedět na klíně madony"? To přece znamená, že krajina, která nás obklopuje, a vůbec všechno, co nás potká a co se vetká do našeho života, představuje klín Bohyně. Jsme vloženi do klína Panny jako zárodek do mateřského lůna, abychom rozvíjeli své bytostné jádro.
   Místo aby si lidé uvědomili archetyp, který se skrývá za nesčetnými vyobrazeními madon na zdech, vitrážích a oltářích, setrvávají bohužel v představě, že madona chová v rukou jiné dítě, a nikoli je samotné! A jakkoli vznešeně je toto dítě na obrazech a ve skulpturách ztvárňováno, třeba i ozdobeno klenoty nebo opatřeno velkou aurou, měli bychom si přesto vždy vzpomenout, že podle všech biblických pramenů se Ježíšek jako syn tesaře narodil v chudičkém chlévě. To nám zcela jasně říká, že toto dítě je spojeno s pravou bytostí každého člověka, a ne jen s nějakým vyvolencem - to je blud, který byl naší kultuře vnucen během pozdějších staletí křesťanství!
   Někdo by mohl namítnout, že je to otázka víry. Já bych však řekl, že pravda archetypických obrazů není vázána na určitou víru. Tyto obrazy tu prostě jsou. Jsou látkou, z níž je vytvořen život. Místo abychom se přeli o to, co je správně, měli bychom sebrat odvahu a prozkoumat jejich pravou povahu. Pokusíme se o to? Pak bych vás prosil, abyste knihu na chvíli odložili, usebrali se a zavřeli oči. Přečtete si však předtím ještě tento nápomocný návod.

   Výměna dechu s madonou
Představte si, že se nacházíte v emočním poli madony.
- Krajina, kterou vidíte za oknem (anebo noční hvězdné nebe, oblaka. ..), předměty v pokoji, vše kolem vás představuje tělo božské Panny. Neulpívejte na vnějších formách, všímejte si podstaty věcí, jež vás obklopují.
- Pootevřete ústa, aby vaše rty tvořily oválný kanálek.
- Nyní tímto kanálkem vědomě dýchejte. Váš dech by měl být pomalý a klidný.
- Při výdechu si představujte, že se váš dech rozlévá do celého univerza.
- Při nádechu si představujte, že do sebe přijímáte bytost madony, která vás obklopuje.
- Potom opět pomalu vydechněte.
   Chvíli v tomto cvičení pokračujte a prociťujte, jaké je být Jezulátkem na klíně Bohyně.

Nyní však zpět ke knize! Milerád bych si s vámi popovídalo vašich zážitcích při tomto cvičení, ale tentokrát
   bude mnohem jednodušší, když vám povyprávím svůj příběh já, než naopak. .. Poslouchejte tedy, co jsem zažil o tři týdny později, když jsem se skupinou žáků navštívil svatyni černé madony v bavorském Altöttingu.
   Toto milosrdné místo je dnes patrně nejnavštěvovanějším poutním místem v Německu. Lidé přicházejí v celých zástupech, aby uctili černou madonu chovající na klíně Ježíška.
   ... KONEC UKÁZKY - pokračování najdete v knize.