Elisabeth Haich

Zasvěcení
   vázaná kniha 295 Kč, 422 stran, nakl. Krystal Aquamarin (2. vydání)

Text na zadní straně knihy:
   Autorka čtenářsky oblíbených knih o józe popisuje v tomto mysticko-biografickém románu velké staroegyptské zasvěcení. Najdeme zde mimo jiné výběr z učení velkoknéze Ptahhotepa, který vysvětluje okultní zákony vesmíru, lidské duše a osudu. Bohatství myšlenek, zážitků a zkušeností, které zahrnují celou oblast mystiky a názorně vysvětlují zákony karmy a znovuzrození.
   Elisabeth Haich podává významné svědectví, udává směr v našem chaotickém věku. Sféry, které autorka popisuje, jsou různé: vývoj citlivého děvčete; rány osudu, jež určují proces zrání; vrchol krize, který vede do průlomu nové existence a záhadným způsobem se prolíná s hrůzami poslední války.
   Kniha, ve které se prolíná biografie, román a mystické učení, podává napínavý obraz záhad zasvěcení, jehož hluboká pravda vždy dráždila fantazii. Je to zároveň nejobsažnější reinkarnační zpráva, která umožňuje získat hluboký vhled do působení karmy z života do života.

Ukázka textu na stranách 84-86:
   Tak potmě se mi vybavil obraz z dětství: sedím u rodinného stolu a spojuji lžící mastná kola na polévce. Ano! Jako tenkrát, když jsem ze dvou ok udělala jedno, jsem chtěla udělat z našich dvou duší, z našich dvou bytostí jednu. Chtěla jsem z našich dvou "já" udělat jedno. Chtěla jsem naše dvě "já" stavit v jediné "Já". Ale to není možné. V lásce má každá z milujících osob v sobě touhu sjednotit se s druhým. Chtějí to však zažít tělesně a zoufale se k sobě tlačí navzájem.
   Každý může pozorovat, že když se dva milující objímají, přitlačují se jejich těla k sobě v oblasti srdce, chtějí tedy spojit svá srdce, být spojeni ve svých srdcích. Ale nejde to! Proč? Jejich těla stoji mezi nimi. Odpor těla zabraňuje spojení! Podle toho brání milujícím právě odpor těla v dokonalém spojení. Jak zvláštní - myslela jsem - že se chci se svým milovaným stát jedno pomocí těla, ale právě tělo samo tomu brání. Je možné, že si mé tělo přeje jednotu? Může si tělo přát něco, co je podle jeho přiro~nosti nemožné, čemu právě samo tělo brání? Kdo a co si tedy přeje dokonalé spojení? Nemůže to být nic jiného než moje "Já", které je bez těla.
   A proč chci tuto jednotu? Proč chci něco, co není možné? Protože vím, že mne může uspokojit jedině dokonalé sjednocení, úplné ztotožnění, že pouze v tomto stavu dosáhnu skutečné, dokonalé blaženosti! Po této blaženosti toužím od chvíle, co žiji. Proč však hledám něco, co není možné? Protože vím, protože mám v sobě jistotu, že to je přece jen možné, že přece jen nějak existuje, jen nevím, jak. Co mi v tom brání dosáhnout jí? Tělo! Tělo stojí mezi námi! - Tato možnost tedy existuje, ale pouze ve stavu bez těla! Toužím zpět do této ztracené jednoty. Už jsem v ní byla, někde, někdy, jen jsem z ní vypadla. Bylo by možné, že jsem kdysi žila v nehmotném stavu a tim, že jsem se narodila do tohoto těla, jsem vypadla z této duchovní harmonie? Je možné, že jsem kdysi žila v jakémsi světě, naprosté jednoty, světě bez hmotných prvků, kde jsem žila ve stavu bez těla?
   Když jsem ve svých logických úsudcích dospěla tak daleko, velmi jsem se vylekala: ve stavu bez těla? Ve světě, kde není tělo? Tedy v ,jiném světě"? Na "onom světě"? Bylo by možné, že "onen svět" skutečně existuje? Onen svět, ve který jsem nikdy nevěřila a který jsem považovala pouze za nutný vynález náboženství, aby nutila svým slibovaným "nebem" nebo svým "peklem" primitivní lidi k morálnímu způsobu života? Žije tedy v tomto pozemském světě pouze mé tělo? A moje "Já", které zná a chce znovu nastolit tuto jednotu v těle nemožnou, patří do "onoho světa"? Pocházíme tedy my, lidé, všichni z jiného světa, kde je jednota skutečností a vypadli jsme z tohoto světa ... a spadli do hmoty, do těla, do pozemského světa?
   Avšak touhu po někdejší jednotě nosíme ve svém "já", ve své duši, která nepatří sem, ale pochází z onoho jiného světa. A stále znovu propadáme obrovskému omylu, že chceme dosáhnout a zažít toto štěstí, tuto jednotu, v těle a pomocí těla v sexualitě. A je to právě tělo, co nám v tom brání.
   Ó, nyní chápu, co znamená "pád z ráje".
   Vytoužené štěstí je tedy možné pouze na onom světě - v ráji. Jelikož tuto blaženost nemohu stáhnout, vnůtit do hmotného světa, chci poznat onen svět, který je domovem blaženosti! Ale jak? Prázdná slova mne neuspokojují - chci skutečnost! Chci vědět konkrétní fakta!
   Tato noc se stala bodem obratu v mém životě. Pochopila jsem, že sexualita je největším podvodem. Příroda nám slibuje něco nádherného, něco velkolepého, slibuje nám nejvyšší štěstí, naplnění samo, ale sama nám bere sílu k tomu a v okamžiku, kdy se ocitneme na pokraji naplnění, padáme náhle ještě hlouběji, než jsme byli předtím. Ztrácíme mnoho síly a člověk se pak cítí jako žebrák. Staré latinské přísloví říká, že zvířata a lidé jsou po tělesném spojení smutní.
   Hledala jsem trvalé, stálé štěstí, ne to, které může poskytnout sexualita. Ne to! Co zůstává z největší sexuální radosti druhého rána?
   Nic, nejvýše únava! A má se to stále opakovat? Vše marně, zůstává zoufalá touha po nedosažitelné jednotě! Člověk nikdy nedosáhne splnění své touhy, nikdy se nemůže vnořit do skutečné jednoty, která věčně zůstává. Předtím existovala určitá síla - přitažlivost, která přitahovala dvě bytosti v jejich vzájemném hledání. Potom je tato síla uspokojena, nastala prázdnota a každý zůstane sám - pro sebe - zoufale sám, věčně sám.
   Pochopila jsem: toto nehledám.
   Ale když to nehledám, když mne sexualita podvedla, tak už se toho nezúčastním. Nedám se už klamat! Sexualita může uspokojit pouze tělo, ale nikdy duši, "Já". Sexuální uspokojení nemůže nikdy utišit tuto touhu!
   Co teď? Chci, musím najít toto štěstí! Musím dostat odpověď na své otázky. Nemohu se zastavit, musím jít dál. Ale kam?
   Je-li štěstí v onom druhém světě, půjdu ho hledat do onoho druhého světa! A tak jsem se vydala hledat štěstí, naplnění, tam, kde jsem tušila, že je najdu, v onom druhém světě.

Zasvěcení
   brožovaná kniha 349 Kč, 424 stran, nakl. Metafora 2012 (nejnovější a také nejdražší vydání)

Jedná se o nové vydání stejné knihy v jiném nakladateství, jen už není vázaná, ale je brožovaná. Překlad je téměř shodný, liší se jen překlepy.

   Text na vnitřní straně zadní obálky:
Elisabeth Haichová se narodila roku 1897 v Budapešti. Po skončení druhé světové války emigrovala do Švýcarska, kde spolu se slavným jogínským mistrem Selvaradžou Jesudianem založila nejstarší švýcarskou školu jógy.
   Napsala a vydala pět knih, z nichž dvě - Zasvěcení a Sexuální síla a jóga - vyšly i v českém jazyce. Její nejznámější a nejslavnější kniha, Zasvěcení, se pak dočkala hned několika vydání a už napoprvé vzbudila doslova převrat v uvažování mnoha lidí na duchovní cestě a stala se úhelným kamenem mystické literatury.
   Její autorka se dožila bezmála sta let. Zemřela - či spíš, jak by ona sama řekla - opustila své pozemské tělo a vydala se pracovat do jiných sfér - v roce 1994.

   Ukázka z knihy ze strany 117 a 119:
Tvrdili, že všechny úkazy od počátku byly podvodem Ne! V žádném případě nebyly všechny úkazy falešné Naopak, právě na základě své skutečné mediumity se stala bezcharakterní a bez vůle, že skončila jako podvodnice.
   Mohla jsem ostatně tyto účinky pozorovat sama na sobě. Nechtěla jsem sama sebe podvádět, chtěla jsem poznat pravdu a zažila jsem škodlivé účinky těchto pokusů. Byla jsem však dostatečně vědomá a měla dosti silnou vůli, abych přemohla cizí vibrace a stala se po každém pokusu opět "sama sebou". Ale právě zdoláváním cizího působení jsem bývala velmi unavená a nervózní, proto jsem se všech těchto - a později i všech spiritistických pokusů - vzdala. Vím velmi dobře, že mnozí spiritisté tvrdí, že manifestace není únavná ani škodlivá. Nechť mi odpustí, ale po svých dlouholetých pokusech říkám zcela upřímně, že média, která potom nejsou unavená, nikdy nepřevzala cizí vůli, ale manifestovala ze svého vlastního podvědomí - přes vlastní pevné přesvědčení, že manifestace pochází od jiné bytosti. Mé pokusy mě přesvědčily, že člověk může "převzít", cítit a projevit svou vlastní vůli z komplexu hluboko skrytého v podvědomí stejné dobře, jako vůli cizí bytosti. A v tom je příčina většiny sebeklamů. S nevědomými lidmi však nelze diskutovat, trvají na své fanatické víře v "duchy", klamou sami sebe i množství lehkověrných, kteří nemají možnost kontroly. Nemají o svých vlastních nevědomých silách ani ponětí.
   Avšak ten, kdo chce poznat pravdu a zkoumá všechny úkazy s nemilosrdnou kontrolou, může narazit na vysoce zajímavá fakta. Je jen zapotřebí veliké opatrnosti se slovem "duch".
   Uvažujme: Může-li vůle člověka zapříčinit zvednutí paže druhého, tedy přemoci zemskou přitažlivost, kde je pak hranice možností? Když jsem se seznámila s touto skutečností, pochopila jsem jev, kterému se zde na zde na Západě "levitace" a jehož se v určitých klášterech v Tibetu...
   ... důkladně připraveni - začínají hledat spojení s duchem zemřelého. Určitě ne tak, jak to dělají tisíce lidí, kteří si říkají spiritisté - že se sejdou po prácí v kanceláří nebo uprostřed světského života a myslí, že takto je možné navázat spojení s oním světem.
   Představují si, že vyslovení malé rychlé modlitby je uchrání před nebezpečím. Cožpak někdy viděli, že vyslovení nějaké modlitby může uchránit někoho, kdo skočil do propasti, aby se nezabil? Experiment se spiritismem bez znalostí je stejné velkým nebezpečím, jako skákat z nevědomosti do propasti. Buďme rozumní! Nezapomeňme, že máme rozum, abychom jím všechny své zkušenosti kontrolovali. Během řady let, kdy jsem se účastnila činnosti celé řady spiritistických kroužků, jsem se musela stát svědkem nesčetných katastrof, posedlostí, sebevražd, nervových zhroucení, těžkých duševních chorob, vyvolaných jako důsledek neodpovědného pohrávání si s tím, čemu se říká spiritismus.
   Laskaví a poctiví lidé, kteří však byli naprosto nevědomí a psychologicky neškolení, prováděli seance! Nevědomí lidé probouzejí síly, které neznají a o nichž nevědí, odkud pocházejí. Také je neovládají a jsou jim vydání na milost a nemilost. Spiritismem se mají zabývat jen lidé, kteří jsou naprosto neovlivnitelní, mají důkladné psychologické znalostí a velké zkušeností a jsou vybaveni obrovskou vědomou silou vůle a sebeovládáním.

   Ukázka z knihy ze strany 296-297:
"...budou držet v ruce hůlku, berlu - jako znamení moci. Ona hůl - berla - bude však už pouhým symbolem, prázdným znamením moci. Skutečná síla a moc pravé hůlky už nebude známa. Až po tisíciletích se znovu znovuzrodí potomek z rodu Synů božích a objeví pro lidi své doby ony pravdy, znovu sestrojí skutečnou kouzelnou hůlku. Do té doby však bude po tisíciletí existovat zvláštní druh lidí, kteří - aby pobavili nebo podváděli - se budou vydávat za kouzelníkv či mágy a tvářit se, jako bv své umělecké kousky prováděli pomocí kouzelné hůlky. Budou tedy napodobovat to, co kdysi skutečně bylo. Budou držet v ruce "kouzelnou hůlku" a dělat pohyby, jako by z této hůlky vykouzlili magické síly. Budou používat i "kouzelná slova" jako napodobeniny našich magických slov. Ale pravou mohutnou sílu slova poznají lidé teprve tehdy, až se po tisíciletích znovuzrodí padlí příslušníci božského rodu, kteří dnes žijí zde, a v podvědomí si vzpomenou na pravdy, které v té době budou už jen prastarými legendami.
   Dokážou, že jejich vzpomínky souhlasí. Přijde jednou doba, kdy lidé objeví a přivlastní si vše, dokonce nejvyšší vědění. Pro nevědomý dav zůstane vědění i pak nesrozumitelným tajemstvím, znovu objevené pravdy v nezasvěcených rukou přinesou kletbu. Ale taková je cesta lidí - skrze mnoho utrpení a bolestí, které si sami způsobí. Postupně se naučí, že si nesmějí zahrávat s božskými silami, ale musejí jich používat s plnou vážností, úctou a zbožností.
   Neboť Bůh dává lidem vše, dokonce i sebe sama, k jejich požehnání, to jen lidé dělají ve své nevědomosti ze všeho kletbu."
   "Otče mé duše," ptám se, "říkal jsi, že pyramidy byly vystavěny ze silných kamenů, aby byla izolována zařízení, jež vyzařují pronikající frekvence. Jak ale pak přesto dokážete vést vyzařování ven?"
   "Do silných zdí pyramid jsou vybudovány šachty, průchody, kterými vyvádíme síly Archy úmluvy a přes které ji doplňují a vyzařují zase jiné síly. Pomocí těchto průchodů také ovládáme počasí. Pozitivní a negativní síly, které protékají průchody, které vedou různými, od sebe se vzdalujícími směry, vyvolávají tvorbu mraků a vytoužený déšť. Vyrovnáním těchto napětí jsou blesky, čímž vznikají také zvukové jevy. Proto z pyramid hřmí. Ostatní pyramidy byly postaveny pro různá další zařízení."
   "Co se stane s pyramidami, až lidé převezmou vládu i v téhle zemi a Archa se všemi ostatními přístroji bude zničena? Zůstanou prázdné? A co se stane s veleknězem a ostatními kněžími a zasvěcenci?" toužím vědět.
   "Pyramidy, vyjma té největší, v níž nyní stojí Archa úmluvy a kde se uděluje zasvěcení, nezůstanou prázdné. Až budou odstraněny všechny přístroje vyzařující božsky tvůrčí energii, dají se poslední ještě zasvěcení faraóni v jedné z pyramid pohřbít. Jejich těla, prosycená božsky tvůrčí energií, budou vyzařovat nejvyšší sílu - jelikož nabitá síla nebude spotřebována - a stejně jako Archa úmluvy budou v této zemi ze skrytu působit jako mohutné, tajné zdroje síly a chránit tento světadíl před špatnými vlivy. Vyzařování zasvěcených a dobře uchovaných těl pomůže této zemi udržet si svou moc ještě tisíciletí. Ale většinu těchto hrobek lidé časem zničí."
   "A co se stane s největší pyramidou, otče?"
   Ptahhotep se chvíli dívá před sebe, jako by viděl něco v dáli, pak na mě vrhne svůj nebeský pohled a odpoví:
   "Až přijde doba, kdy se budou muset zničit všechny tajné přístroje a knězi a zasvěcenci, kteří v tu dobu budou ještě sloužit v chrámu, vezmou svou poutničkou hůl a poputují dál, pak velekněz a jeho zástupce uzavřou skalní dveře pyramidy zevnitř tak, aby žádný člověk nenašel vchod.
   Až splní své poslední povinnosti, oba odhmotní svá vlastní těla, stejně jako se dematerializují obětní dary na oltáři na chrámovém nádvoří, což jsi nesčetněkrát viděla. Pouze blesk, pak bílý obláček, který brzy zmizí - žádný...

   Text na zadní straně knihy:
Nejslavnější mystické dílo nové doby
   Kamenná stavba už je zcela blízko, černá skvrna je nyní veliká... ano... je to skutečně otvor- ó, nyní to poznávám. Jsme ve Městě mrtvých! To je hrobka! Už je tu, otroci vstupují dovnitř, mizí ve tmě... nyní otvor černý jako inkoust míjí mou hlavu... a po oslňující záři se svět kolem mne zatemňuje; vše zmizí... jsem v úplné temnotě! Zmocňuje se mne ledový děs a v nitru bezhlesně volám po odpovědi: „Jak dlouho -jak dlouho zde musím ležet uvězněna?" A zřetelně slyším důvěrně známý hlas, který mi sděluje neúprosnou, neodvolatelnou vůli: „Tři tisíce let..." Hrůza mne přemáhá. Ztrácím vědomí...